Paní Květa bydlí s manželem už více než 50 let v rodinném domě. Kuchyň československé sériové výroby si pořídili na novomanželskou půjčku a sami říkají, že už v ní dožijí. Plány jim ale překazili jejich dospělé děti, které se rozhodly mámu s tátou překvapit. Mluvili jsme o tom s paní Květou a jejím synem Martinem.
Paní Květo, co jste říkala na novou kuchyň?
Květa: No já byla v šoku. Odjela jsem na týden k dceři na Slovensko a kluci zatím odstěhovali našeho tatu o patro níž a celý to tu předělali. Úplně sami!
Martin: Úplně sami ne, to bychom nezvládli. Nejtěžší bylo vše dobře naplánovat, aby to bylo opravdu překvapení.
S tím pěkným nápadem udělat mamince a tatínkovi radost jste přišel vy?
Martin: Ano, já s bráchou. Domluvili jsme se ještě se ségrou, že do toho půjdeme. Trochu jsme se báli, že to bude nad naše finanční možnosti, ale brácha našel podle reklamy kuchyně v OKAY a cenově to vyšlo úplně kouzelně i s dopravou a likvidací té máminy staré linky.
Květa: Já ji oplakala, ale teď už bych ji zpátky nechtěla.
Řekněte nám, jak celý nákup probíhal.
Martin: Nejdřív jsme všichni tři sourozenci asi týden vybírali na internetu tu pravou. Já chodil k našim nenápadně přeměřovat staru kuchyň, aby se ta nová vešla. Pak jsme vybrali rohovou Betty, která je stejně světlá, jako ta původní a hodí se k našim do kuchyně. Brácha kuchyň objednal s termínem doručení tak, aby byla máma už na Slovensku.
Květa: To já jsem ani nikam nechtěla, jako bych to tušila!
Martin: A chvilku předtím jsme se domluvili i na odvozu staré kuchyně. My jsme ji s bráchou rozebrali a nachystali, ale chlapi říkali, že jsme to mohli nechat na nich, že to prý taky dělají. Všechno to naložili a odvezli někam k ekologické likvidaci. To jsme naštěstí vůbec nemuseli řešit.
A co montáž?
Martin: No, brácha chtěl, že to uděláme sami, ale já jsem musel ten týden na služební cestu, tak jsme si za tu montáž taky radši připlatili. Plánek už jsme měli, tak chlapi dali tu kuchyň přesně, jak jsme chtěli. A všechno se stihlo.
Květa: Když jsem přijela, tak jsem nejdřív ani nic nepoznala. První byla ta vůně nového, jestli to znáte.
Takže jste byla příjemně překvapená?
Květa: Nejdřív vůbec. Brečela jsem a nechtěla nic. Ale kluci dali všechno tam, kde jsem to měla dřív, tak jsem si na to hned zvykla. Až na ty šuplíky – ty se teď otvírají tak lehounce. Ta naše stará linka už byla taková ničemná a vždycky z ní něco upadávalo a já to musela lepit. A víte co? Na stará kolena tu mám myčku!
Martin: No, to bylo taky něco. Máma ji vůbec nechtěla používat, ale spočítal jsem jí, kolik ušetří za vodu.
Květa: A hlavně ty hrnky, že můžu dávat rovnou do toho. Večer to pak jednou zapnu. My už toho tolik nepotřebujeme.
A ostatní spotřebiče?
Martin: Moc jich nebylo, protože ledničku si naši koupili v OKAY před dvěma lety a sporák mají samostatný, takže nebylo potřeba řešit novou troubu ani desku. Akorát teda novou mikrovlnku jsme koupili.
Květa: Já jsem hlavně ráda, že si všechno můžu utřít a je to čisté. Pořád sem chodím a dívám se. Jsem tu ráda.
Když jsme se s dojatou paní Květou loučili, bylo vidět, že je na své děti opravdu hrdá. A v kuchyni Betty, že se jí opravdu dobře vaří.
